Při těsném kontaktu dvou těles může část elektronů z povrchu jednoho tělesa přejít na druhé a obě se stanou elektricky nabitými. Existují dva druhy el.náboje - kladný a záporný. Náboje stejného znaménka se odpuzují, nestejného přitahují. Nejmenší možný náboj, který může částice nebo těleso mít - elementární náboj e = 1,602.10-19 C. Všechna tělesa mohou mít jen celočíselný násobek tohoto náboje. Kladný elementární náboj má proton, záporný elektron.
Zákon zachování náboje: V izolované soustavě se zachovává celkový elektrický náboj.
Síla působící mezi dvěma bodovými náboji ve vakuu - Coulombův zákon
e0........permitivita vakua, e = 8,854.10-12 C2N-1m-2
V okolí každého nabitého tělesa je elektrické pole. Je to oblast, ve které na jiná nabitá tělesa působí elektrická síla. Intenzita el. pole , q je náboj částice vložené do el. pole, F síla, která na náboj v poli působí. Intenzita el. pole je pouze vlastnost el. pole, nezávisí na testovacím náboji!!
Znázornění el. pole - siločáry - myšlené čáry, jejichž tečna v každém bodě má směr intenzity el. pole.
Elektrické pole tvořené více tělesy - princip superpozice: Celková intenzita el. pole je vektorovým součtem jednotlivých intenzit, E = E1+E2.
Elektrický potenciál j =Ep/q. (Ep je potenciální energie částice s náboje q v jistém místě pole). Je to vlastnost elektrického pole. Napětí UAB = jA - jB .
Znázornění el. pole - ekvipotenciální plochy - místa se stejným potenciálem.
Potenciál v radiálním poli náboje Q je dán
Měření el. napětí - voltmetr - zapojuje se paralelně k přístroji ("vedle něho").
Plošná hustota náboje s na povrchu tělesa ... (náboj na malé plošce dělený obsahem plošky). Největší v těch místech vodiče, která jsou nejvíce zakřivena směrem ven (hrany, hroty), nejmenší je v dutinách (nulová v uzavřených dutinách).
Intenzita el. pole u povrchu nabitého vodiče v prostředí o permitivitě e ......
Elektrostatická indukce - přiblížíme-li kladně nabité těleso k vodiči, elektrony ve vodiči se přesunou do blízkosti tělesa ( na druhé straně tak zbude kladný náboj); obráceně se záporně nabitými tělesy.
Polarizace - u polárních dielektrik se částice natočí, u nepolárních se přemístí elektrony (ale jen v rámci jedné částice) a částice se zpolarizují. V izolantu se vytvoří el. pole E - menší a s opačným směrem než vnější el. pole E1. Celkové el. pole je tak zeslabeno.
Náboj Q na izolovaném vodiči je přímo úměrný potenciálu vodiče, Q = C.j.
C ... konstanta úměrnosti - kapacita vodiče - závisí na tvaru a velikosti vodiče. Součástka s kapacitou - kondenzátor. Mezi nábojem na kondenzátoru a napětím mezi deskami platí vztah Q = C.U. Kapacita deskového kondenzátoru, který má plochu desek S (plocha, kterou se desky překrývají) a jejich vzdálenost d a je vyplněn dielektrikem s permitivitou e, je .
Spojování kondenzátorů
Paralelní zapojení C = C1+C2,
Sériové spojení kondenzátorů ,
kde C je kapacita kondenzátoru, kterým můžeme nahradit kondenzátory C1 a C2, aniž by se poměry v obvodu změnily.
Uspořádaný pohyb částic s elektrickým nábojem.
Vzniká při spojení dvou míst, mezi nimiž je el. napětí přes nějaký spotřebič.
Stejnosměrný
proud - částice s nábojem se pohybují stále stejným směrem.
Střídavý
proud - částice se pohybují chvíli jedním a chvíli opačným směrem
El. proud jako fyz. veličina: , I je proud, Dt je malý časový interval a DQ je celkový elektrický náboj prošlý průřezem vodiče za tento časový interval.
Energetické pásy - vodivostní, zakázaný a valenční pás.
Máme-li elektron ve valenčním pásu a dodáme-li mu energii větší, než
je šířka zakázaného pásu, může přejít do vodivostního pásu a přispívat
k vedení proudu.
Vodiče
Nemají zakázaný pás. Valenční a vodivostní pás tudíž splývají
dohromady a elektrony v nich obsažené jsou prakticky volné. Je jich proto
velké množství a vodiče tedy dobře vedou elektrický proud.
Polovodiče
Obvykle mají při nulové teplotě zcela zaplněný valenční pás. Šířka
zakázaného pásu je kolem 1 eV (=1,6.10-19 J). Je tedy možno elektronům ve valenčním pásu
dodat energii (teplem, světlem, elektrickým polem) a elektron se může dostat
do vodivostního pásu a vést proud.
Izolanty
Mají široký zakázaný pás (přes 3 eV). Pravděpodobnost, že se do něj
dostane elektron z valenčního pásu je tedy malá. Nevedou proto elektrický
proud.
Proud I procházející vodičem je přímo úměrný napětí U na vodiči. U = RI.
R - elektrický odpor vodiče; závisí na délce vodiče l, průřezu vodiče S, materiálu vodiče (měrný elektrický odpor r);
Měrný el. odpor závisí na teplotě - ; a ......teplotní součinitel odporu
Úplné vymizení el. odporu při teplotě blízké 0 K - supravodivost.
Spojování rezistorů
Sériové zapojení
Paralelní zapojení
Zvětšuje-li se proud protékající obvodem, klesá napětí mezi svorkami zdroje napětí (tzv. svorkové napětí zdroje U). Zdroj napětí má elektrický odpor - vnitřní odpor zdroje Ri. Napětí mezi svorkami nezatíženého zdroje - elektromotorické napětí.
Ohmův zákon pro celý obvod. (I je proud obvodem).
1. Kirchhoffův zákon: Součet všech proudů přitékajících do uzlu je v každém okamžiku roven nule. Proudy tekoucí do uzlu bereme se záporným znaménkem a proudy vytékající z uzlu s kladným znaménkem; I1+I2+I3+...=0
2. Kirchhoffův zákon: Součet napětí na všech prvcích (aktivních (zdrojů) i pasivních (rezistorů,...)) podél uzavřené smyčky je v každém okamžiku roven nule. Přitom napětí na rezistorech vyjadřujeme jako U=RI, kde R je odpor rezistoru a I proud jím protékající. Je-li smyčka orientována souhlasně se šipkou značící směr proudu nebo polaritu zdroje (zde šipka směřuje od + pólu k - pólu), bereme příslušný člen s kladným znaménkem, v opačném případě se záporným znaménkem; U1+U2+U3+...=0
Obsahuje elektrony a díry (to jsou prázdné vazby). Elektronů je stejný počet jako děr.
Teplotně citlivá polovodičová součástka -odpor klesá s teplotou.
Polovodičová součástka , jejíž odpor závisí na osvětlení.
Polovodič typu N - má více elektronů než děr.
Polovodič typu P - má více děr než elektronů.
Součástka s jedním PN přechodem. Propustný směr - polarita napětí od P k N. Závěrný směr - opačná polarita.
Nejjednodušší zapojení usměrňovače
Graetzovo zapojení - proud protéká spotřebičem v obou částech periody
hrotová dioda: pro malé proudy a vysoké frekvence
plošná dioda: pro velké proudy a nízké frekvence
Kondenzátor se střídavě nabíjí a vybíjí, proud přes něj prochází.
Kapacitance kondenzátoru XC; XC=1/w C
Do obvodu se zapojuje v závěrném směru. Slouží k získávání stálého přesného napětí - např. jako referenční napětí v měřících přístrojích nebo k napájení přístrojů.
Obrazovka - obraz na obrazovce vytvářejí dopadající elektrony. Ty jsou vytvářeny ve Wehneltově válci, svazek je pak v elektrickém poli vhodného tvaru zaostřen a v dalším elektrickém poli jsou elektrony urychlovány a vlétají mezi vychylovací cívky (destičky), kde mění svůj směr a dopadají na obrazovku, kde příslušný bod na chvilku zazáří.
Elektron se pohybuje rovnoměrně zrychleným pohybem v homogenním elektrickém poli.
Vychylovací destičky -směr pohybu elektronu je rovnoběžný s destičkami, mezi nimiž je elektrické pole
Znázorňuje se magnetickými siločarami (uzavřené křivky). Magnet má dva póly, severní a jižní.
Síla, kterou působí magnetické pole na vodič s proudem.
Flemingovo pravidlo levé ruky: Dáme levou ruku do magnetického pole tak, aby magnetické siločáry vstupovaly do dlaně a natažené prsty ukazovaly směr proudu ve vodiči. Odchýlený palec pak ukáže směr magnetické síly působící na vodič.
Síla F = BIl, kde F je velikost síly působící na vodič, I je proud procházející vodičem, l je jeho délka a B je magnetická indukce.Není-li vodič kolmý k indukčním čarám, ale svírá s nimi úhel a, je síla na něj působící rovna F = BIlsina.
Ampérovo pravidlo pravé ruky: Pravou ruku přiložíme na vodič tak, aby vztyčený palec ukazoval směr proudu. Pak ohnuté prsty ukáží směr magnetických indukčních čar.
Uvnitř cívky je homogenní magnetické pole.
Ampérovo pravidlo pravé ruky: Vezmeme cívku do ruky tak, aby pokrčené prsty ukazovaly směr proudu v cívce. Odchýlený palec pak ukáže směr siločar uvnitř cívky.
Magnetická indukce uvnitř solenoidu délky l, která má N závitů a prochází jí proud I, má velikost .
Velikost síly jpůsobící na částici je dána jako F = QvB ... Lorentzova síla. Trajektorie částice ... kružnice. Síla nekoná práci - její směr je kolmý na směr rychlosti (dráhy) částice.
Není-li magnetická indukce kolmá na směr rychlosti částice ... F = QvBsina. (a je úhel, který svírá směr rychlosti částice a směr magnetické indukce). Trajektorie částice ... šroubovice.
zdroj elektronů - z něho vyletují elektrony
fokusace - elektrickým nebo magnetickým polem se svazek elektronů
zaostří
urychlování - elektrony získají vyšší kinetickou energii v
elektrickém poli
vychylovací destičky - v elektrickém poli se svazek elektronů zahne
(jedny destičky jsou pro změnu směru v horizontální rovině
(doleva-doprava), jedny pro změnu ve vertikální rovině (nahoru-dolů)
vychylovací cívky - vytváří kolem sebe magnetické polem ve kterém
svazek elektronů zahne (jedny cívky jsou pro změnu směru v horizontální
rovině, jedny pro změnu ve vertikální rovině
přední část obrazovky - elektronový svazek dopadá na luminofor a
ten září
Dva dlouhé přímé vodiče vedle sebe ... vzájemná vzdálenost d, protékající proudy I1, I2. Vodiče na sebe působí silou - prostřednictvím svých magn. polí.
Prochází-li proud stejným směrem, vodiče se přitahují, prochází-li opačným směrem, odpuzují se.
Velikost síly:
Závit, kterým prochází elektrický proud, je umístěn v homogenním magnetickém poli. Síly působící na obě části závitu mají opačný směr => na závit působí moment sil a závit se otáčí. Jakmile je závit ve vodorovné poloze, je třeba změnit směr proudu závitem. To je zajištěno komutátorem.
Druh látky | Relativní permeabilita mr |
diamagnetická | nepatrně menší než jedna |
paramagnetická | nepatrně větší než jedna |
feromagnetická | mnohem větší než jedna |
Diamagnetické látky: látky zeslabují magnetické pole, do kterého jsou vloženy (jsou z něho slabě vytlačovány).
Paramagnetické látky: látky zesilují magnetické pole, do kterého jsou vloženy (jsou do něho slabě vtahovány).
Feromagnetické látky: značně zesilují magnetické pole, do kterého jsou vloženy (jsou do něho silně vtahovány).
Je to cívka s jádrem s feromag. materiálu. Slouží jako permanentní magnet, ale na rozdíl od něj se dá vypnout.
Obvod zapojený tak, že při sepnutí spínače začne procházet proud cívkou a ta přitáhne paličku, která uhodí do kloboučku. Tím se palička přestane dotýkat kontaktu, obvod se rozpojí, magnetické působení cívky zanikne a pružinka přitáhne paličku zpět. Tím se opět začne procházet el. proud cívkou atd.
- řídící obvod s cívkou a řízený obvod - řídícím obvodem se ovládá řízený obvod.
Pohybujeme-li magnetem kolem cívky, vzniká na vývodech cívky elektromotorické napětí. Napětí Ui indukovaného na jednom závitu:, kde DF je změna magnetického indukčního toku za čas Dt.
Je-li závitů N, platí
Magnetický indukční tok F = BS, B ... velikost magnetické indukce v okolí závitu a S ... plocha závitu. Vektor magnetické indukce je kolmý k ploše závitu (není-li, je F = BScosa , kde a je úhel mezi vektorem indukce a normálou k závitu).
Cívka je v uzavřeném obvodu a indukuje se na ní napětí => obvodem protéká indukovaný proud .
Lenzův zákon: Indukovaný proud má takový směr, že svými magnetickými účinky působí proti změně, která ho vyvolala.
Když se magnet pohybuje nad vodičem, vznikají ve vodiči indukcí vířivé proudy (uzavírají se do smyček).
Praktická aplikace: elektromagnetická brzda.
Jev, kdy se při změně proudu vodičem na tomto vodiči indukuje napětí. Proud tekoucí cívkou v ní vytváří magnetické pole, jehož magnetický indukční tok je přímo úměrný proudu cívkou; F = LI, kde L ... indukčnost cívky.
Energie Em magnetického pole cívky bez jádra, popřípadě s otevřeným jádrem, je přibližně rovna , kde L je indukčnost cívky a I proud jí procházející.
Energie el. pole mezi deskami kondenzátoru má energii , kde C je kapacita kondenzátoru a U je napětí na něm.
Nesamostatný výboj - probíhá jen v přítomnosti ionizátoru (teplo, záření).
Zápalné napětí Uz - rychlost (a energie) elektronů je tak velké, že elektron může ionizovat neutrální molekulu nárazem.. Zvyšuje se počet nosičů náboje - proud roste. Není potřeba žádný ionizátor - samostatný výboj.
Nastává za normálního tlaku při překročení dielektrické pevnosti daného plynu. V přírodě - blesk.
Výboj mezi uhlíkovými tyčinkami. Napětí malé, tyčinky se dotknou, zahřejí se průchodem proudu a oddálí => obloukový výboj.
Nastává za nízkého tlaku (1 Pa - 1000 Pa) (plyn obsahuje méně molekul, ty se méně často srážejí a snadněji získávají energii dostatečnou k ionizaci molekuly, na kterou narazí) a poměrně nízkého napětí
Trsovitý výboj, který vzniká v blízkosti hrotů a hran vodičů s vysokým napětím vůči okolí.
Když je v katodě otvor a dochází k doutnavému výboji, elektrony vylétávají otvorem ven a tvoří katodové záření.
- polovodičová dioda, která při průchodu proudu v propustném směru svítí.
Svítí, protože je horká. Skládá se ze skleněné baňky, objímky a wolframového vlákna.
Obsahuje dva PN přechody, typ PNP nebo NPN.
Zapojení se společným emitorem:
Budicím obvodem je obvod báze-emitor, výstupním obvodem je
obvod kolektor-báze-emitor.
Použití:
1. Jako zesilovač signálu - na bazi se přivádí malý řídící proud, kterým se ovládá velký proud v kolektorovém obvodu
2. Jako spínač - neprochází-li proud bazí, je tranzistor zavřený a funguje jako rozepnutý spínač. Při průchodu určitého proudu bazí se tranzistor otevírá a funguje jako sepnutý spínač.
Jejich řídící elektrodou neteče prakticky žádný proud, jsou ovládány napětím.
- zesilovač s velkým vstupním odporem Ri, s malým výstupním odporem a velkým zesílením (tj. poměrem výstupního a vstupního napětí).
Elektrický výkon ... P = UI = U2/R = RI2,
kde U je napětí na prvku, I je proud jím procházející.
Elektrická práce ... W = Pt = UIt, kde t je
čas.
Efektivní hodnota střídavého proudu je hodnota proudu stejnosměrného, který v daném obvodu vykoná za stejný čas stejnou práci jako proud střídavý.
Způsoby regulace - odporová (ztrátová)
-
tyristorová (bezeztrátová)
Tyristorová regulace - tyristor je vlastně spínač, který se ve střídavém obvodu periodicky spíná a rozepíná, proud tak teče spotřebičem jen po definovanou část periody a tak se reguluje jeho efektivní hodnota.
Rozhlasový a televizní signál se přenáší na dálku jako elektromagnetické vlnění. Zvuková informace se namoduluje na nosnou vlnu, která má mnohem vyšší frekvenci (řádově stovky kilohertzů a více), přenáší se prostorem a v přijímači se pak demodulací opět vytvoří zvuková vlna.
modulace - amplitudová, frekvenční, impulsní
Amplitudová modulace AM - pro vysílání rozhlasu v pásmu dlouhých, střední a krátkých vln a pro přenos obrazového signálu televize. Moduluje se amplituda nosné vlny. Frekvence modulované vlny je stálá, amplituda se mění - skrývá v sobě užitečný signál.
Frekvenční modulace FM - informace se kóduje do okamžité frekvence nosné vlny. Signál má pak proměnnou frekvenci, není tedy už periodický. Amplituda signálu je stálá. Využívá se v rozhlasovém přenosu jen na velmi krátkých vlnách, tj. v pásmu okolo 100 MHz.
Obvodem prochází střídavý proud, jehož časový průběh je stejný jako časový průběh napětí zdroje (které je rovno napětí na rezistoru) a jehož amplituda je I0 = U0 /R, kde U0 je amplituda napětí na rezistoru. Odpor rezistoru R se nazývá rezistance rezistoru XR.
Kondenzátor se periodicky nabíjí a vybíjí, obvodem prochází střídavý proud. Kondenzátor má jistý "odpor" - kapacitance kondenzátoru XC. Je dána jako XC=1/w C (w = 2p f, kde f je frekvence střídavého proudu). Mezi amplitudami proudu a napětí platí vztah I0 = U0 /XC = w CU0. Napětí na kondenzátoru a proud procházející obvodem nejsou ve fázi - proud předbíhá napětí o čtvrtinu periody.
Proud není ve fázi s napětím na cívce, napětí předbíhá proud o čtvrtinu periody. Cívka má také jistý "odpor" - induktance cívky XL. Je dána jako XL=w L (w = 2p f, kde f je frekvence střídavého proudu). Mezi amplitudami proudu a napětí platí vztah I0 = U0 /XL = U0 / w L.
Napětí může předbíhat proud nebo se za ním zpožďovat.
Platí
Amplituda elektrický proud tekoucího obvodem závisí nejen na amplitudě napájecího napětí, ale i na jeho frekvenci ... rezonanční křivka.
Rezonanční kruhová frekvenci w 0 ... maximální proud, minimální impedance
Rezonanční frekvence .
Je to jednoduchý LC obvod
Na začátku kondenzátor nabit. Po sepnutí spínače se začíná vybíjet přes cívku. Tím se na vývodech cívky indukuje napětí, proud postupně narůstá. Když proud obvodem dosáhne maximální hodnoty, napětí na cívce je nulové. Kondenzátor je vybitý, obvodem teče proud - kondenzátor se začíná nabíjet na opačnou polaritu, proud obvodem klesá. Na cívce se indukuje napětí, které podporuje průchod proudu. V okamžiku, kdy proud ustane, je na cívce i kondenzátoru největší napětí, kondenzátor je nabit (na opačnou polaritu než předtím) a začíná se zase vybíjet (ale s opačnou polaritou). Tento děj se periodicky opakuje. Proud procházející obvodem má sinusový průběh.
Frekvence střídavého proudu je rovna rezonanční frekvenci RLC obvodu se stejnou cívkou a kondenzátorem - .
Okamžitá hodnota výkonu p(t) v obvodu s rezistorem o odporu R je p(t) = i(t)u(t) = Ri2(t) a střední hodnota výkonu je P = RIef2, kde Ief je efektivní hodnota střídavého proudu .
Na ideální cívce se elektrická energie nemění na teplo, ale na energii magnetického pole. Energie jen periodicky kmitá mezi zdrojem a spotřebičem.
Na ideálním kondenzátoru se elektrická energie nemění na teplo, ale na energii elektrického pole. Energie jen periodicky kmitá mezi zdrojem a spotřebičem.
V RLC obvodu se energie mění na teplo jen na rezistoru. Střední výkon je tedy dán jako P = RIef2 = P = UefIefcosj; cosj ... účiník.
- diodový detektor - krystalka
Přijímač musí se signálem z antény provést
následující operace:
(1) vybrat nosný kmitočet požadované stanice,
(2) zesílit signál vybrané nosné vlny,
(3) demodulovat zesílený signál, tj. získat z něj původní informaci,
(4) zesílit signál z demodulátoru.
Zesílený signál uvádí do pohybu membránu reproduktoru a reprodukuje tak vysílaný zvuk.
Prokládané řádkování - obrázek se kreslí nejprve z lichých řádků, pak se elektronový paprsek vrátí na začátek obrazovky a kreslí druhou polovinu obrázku, tedy sudé řádky, a to přesně do mezery mezi lichými řádky. Při návratu zespoda na vršek obrazovky je elektronový paprsek zatemněn, a podobně při kreslení jednotlivých řádků se elektronový paprsek zatemňuje, běží-li zprava nalevo (řádky se kreslí zleva doprava). Je nutné společně s obrazovou informací vysílat ještě časovou informaci o začátku každého řádku a o začátku každého půlsnímku. To se děje pomocí synchronizačních impulsů řádek a synchronizačních impulsů půlsnímků, které se rovněž začlení do obrazového signálu (časově do dob, kdy se elektronový paprsek zatemňuje a amplitudově do rozsahu, který je na obrazovce vnímán jako černá barva, takže obrázku na obrazovce nevadí).
Úplný televizní signál namodulujeme amplitudově na nosnou vlnu a přeneseme k anténě přijímače. Nosný kmitočet zvuku je vyšší než nosný kmitočet obrazu a má od něj odstup 6,5 MHz.
Území je rozděleno na jednotlivé oblasti. Na každou oblast připadá jeden vysílač. Vysílače mají poměrně malý výkon, takže jejich signál sice dosahuje k vysílačům v sousedních oblastech, ale už neovlivňuje vysílače v dalších oblastech.
Je-li telefon v dosahu nějakého vysílače, přijímá jeho kontrolní frekvenci. Sám přitom vysílá signál, který se ukládá do databáze systému (aby mohl být konkrétní telefon rychle nalezen, když je volán). Je-li volán, systém pomocí kontrolní frekvence přidělí frekvenci, na které bude hovor probíhat, a hovor spojí.
Když telefon přechází z oblasti vysílače A do oblasti vysílače B, pro vysílač A jeho signál slábne a pro B sílí. Při určité úrovni signálu se vysílače "domluví" a B si telefon převezme.
Destilovaná voda nevede elektrický proud, protože v ní nejsou přítomny žádné volné částice s nábojem. Pokud do ní nasypeme sůl (chemicky NaCl), proběhne elektrolytická disociace - NaCl se rozloží na ionty Na+ a Cl-. To už jsou volné částice s nábojem, proto po přiložení napětí obvodem elektrický proud prochází.
Vzniká napětí mezi dvojicí elektrod z různého materiálu, které jsou ponořeny do elektrolytu. Podobně fungují i monočlánky (tužkové baterie).
Zdroj stejnosměrného napětí, který lze nabíjet, se nazývá akumulátor. Například olověný akumulátor vytvoříme vložením dvou olověných elektrod do elektrolytu - zředěné kyseliny sírové.