Základní elektrická měření a měřicí přístroje

Tuto kapitolu jsem zařadil na přání posluchačů. Ne, že by nebyla součástí elektroniky, ale nebývala obvykle součástí této přednášky. Zkušenosti s elektrickými měřeními totiž těžko získáte během přednášky, byť sebelepší. Stojím tedy před nelehkým úkolem, shrnout své zkušenosti tak, aby pomohly při vaší školní praxi. Je třeba říci hned na začátku, že hodina fyziky je podstatně zajímavější, je-li doplněna pokusy. Je těžké soudit, proč se ve žáci ve školách k pokusům dostávají jen zřídka a nechtěl bych v tomto směru vůbec generalizovat. Já sám jsem totiž měl fyzikáře skutečně excelentního, který se snažil zabavit nás, žáky, pokusy velmi často. Jednou nám ukázal odstředivý regulátor a pak se nás zeptal jak to, že kuličky na regulátoru stoupají, když platí zákon akce a reakce a že tedy v každém okamžiku se síla odstředivá rovná síle dostředivé. Dokázali byste na to odpovědět? Je zřejmé, že při pokusech nese fyzikář kůži na trh. Platí totiž Murphyho zákony a co se pokazit může, to se zcela jistě taky pokazí. Vzduch bývá vlhký, vodiče přetržené, žárovka přepálená a kompas bude téměř s jistotou klidně ukazovat k jihu, neboť nějaký šprýmař jej v cívce přemagnetoval. Ampérmetr, který v kabinetu ukazoval správně, bude ukazovat nulu, protože bude zaaretován nebo proto, že chytrý student povytáhl bočník a teď s napětím očekává, co s tím paní profesorka udělá. Slibovat vám, milé posluchačky a milí posluchači, že vám se to určitě nestane, by bylo pustým pokrytectvím. Stane se to. Ale nezoufejte, oni ti žáci, když uvidí, že si s tím bočníkem nebo s uvolněným drátem poradíte, si vás začnou vážit prostě proto, že vás uvidí v akci, že jim předvedete, že ve vás něco je. Každý kantor musí v sobě mít něco ze šoumena (nebo šoumenky, pardon, dámy), takže mu dělá dobře, když nějaký takový problém může před žáky rozlousknout. A proto začněme s našimi elektrickými měřeními.

Měření napětí a proudu