| 5.1.1. Operační zesilovač | |
Operační zesilovač byl původně používán jako základní jednotka analogových počítačů, diferenciálních analyzátorů. V posledních letech s rozvojem hybridních a později monolitických integrovaných obvodů se stal operační zesilovač samostatnou jednotkou, elektronickým prvkem. Operační zesilovač používaný ve fyzikálním měření nemusí být ovšem pouze v monolitické formě, ale může být buď v hybridní formě nebo dokonce sestaven z diskrétních prvků.
Vedle použití operačních zesilovačů v analogových počítačích, kde byl hlavně používán pro základní aritmetické operace sečítání, odečítání, dělení a násobení a rovněž pro integraci analogových signálů, se dnes používá i v řadě elektronických obvodů jako jsou stejnosměrné i střídavé zesilovače, komparátory, elektronický vzorkovací obvod (vrátka, gate), klopné obvody, aktivní filtry, převodníky z analogového signálu na číselnou hodnotu a naopak.
V této kapitole vzhledem k všestrannému použití operačních zesilovačů budou podány jeho základní vlastnosti s ohledem na jeho možné fyzikální aplikace.
Operační zesilovač je v podstatě širokopásmový zesilovač se stejnosměrným vstupem, s velkým vstupním odporem Ri řádu stovky kW až několika MW , s malým výstupním odporem řádu 100 W a velkým zesílením větším než 104.
Jeho schematická značka je na obr. 5.1.
obr. 5.1.
Operační zesilovač má dva vstupní obvody: invertující a neinvertující. Při zavedení signálu na invertující vstup se na výstupu operačního zesilovače objeví signál v opačné fázi, zatímco při přivedení signálu na neinvertující vstup je signál na vstupu a výstupu operačního zesilovače ve fázi.
